Santa na skůtru
Blahopřání k novému, božskému, roku
Novoročenka 2027
Když se řekne „Vánoce“, mnoha lidem se okamžitě vybaví vůně jehličí, zvuk rolniček a především příběh jednoho zatrpklého starce, který se pod vlivem nadpřirozených událostí změnil v laskavého člověka. Vánoční koleda (v originále A Christmas Carol), kterou britský spisovatel Charles Dickens publikoval v roce 1843, není jen pouhou pohádkou pro dlouhé zimní večery. Je to hluboká sociální sonda do světa viktoriánské Anglie, která v sobě nese univerzální poselství o vykoupení, odpovědnosti za druhé a především o síle lidské proměny. Příběh Ebenezera Scrooge se stal natolik pevnou součástí naší kultury, že dnes již téměř nelze oddělit moderní pojetí svátků od dickensovské estetiky štědrosti a sounáležitosti.
Hlavní postava příběhu, Ebenezer Scrooge, představuje archetyp člověka, který se dobrovolně izoloval od společnosti. Jeho jméno se v angličtině stalo synonymem pro lakomce, ale Dickens nám ho představuje mnohem plastičtěji. Scrooge není jen zlý; je to muž, který v sobě udusil veškeré emoce, aby se vyhnul bolesti a zklamání, jež ho potkaly v mládí. Jeho kancelář, kde „zima vládla po celý rok“, je metaforou jeho vnitřního světa. Scrooge věří, že peníze jsou jediným měřítkem úspěchu a že chudí lidé jsou jen „přebytečným obyvatelstvem“, které by mělo raději zemřít a snížit tak početní stavy populace. Tento chladný pragmatismus je přesným opakem vánočního ducha, kterého reprezentuje jeho synovec Fred či trpělivý písař Bob Cratchit.
Dickens mistrně využívá postavu Scrooge k tomu, aby čtenářům nastavil zrcadlo. V době, kdy psal svůj román, se Londýn potýkal s obrovskými rozdíly mezi bohatými a chudými. Průmyslová revoluce přinesla pokrok, ale také nesmírné utrpení dělnické třídy. Vánoční koleda tak funguje jako tichý protest proti lhostejnosti tehdejších elit. Když Scrooge v úvodu knihy odmítá charitativní sbírku se slovy: „Ať tedy umřou a zmenší ten přebytek obyvatelstva,“ odhaluje tím krutou tvář tehdejšího kapitalismu, která se starala o zisk, ale zapomínala na lidskou důstojnost. Právě tato sociální kritika dodává příběhu jeho trvalou hodnotu, neboť otázka, jak se máme chovat k těm nejzranitelnějším, zůstává aktuální i v 21. století.
Klíčovým momentem příběhu je návštěva tří duchů, kteří mají Scrooge přimět k zamyšlení nad jeho životem. Duch minulých Vánoc, Duch přítomných Vánoc a Duch budoucích Vánoc nejsou jen strašidelnými přízraky; jsou to průvodci vnitřní transformací. Duch minulých Vánoc odhaluje kořeny Scroogeovy zatrpklosti a ukazuje mu okamžiky, kdy byl ještě schopný lásky a radosti. Tato retrospektiva je klíčová, protože nás učí, že nikdo se nerodí jako „skrblík“. Jsou to naše zkušenosti a volby, které z nás formují to, kým jsme. Duch přítomných Vánoc pak konfrontuje Scrooge s realitou, kterou on sám ignoruje – s radostí v rodině Cratchitových, i přes jejich chudobu, a s pohrdáním, které k němu chovají jeho současníci.
Nejděsivějším, ale zároveň nejdůležitějším je Duch budoucích Vánoc. Ten Scroogeovi ukazuje, že pokud nezmění své chování, skončí osamělý, opovrhovaný a zapomenutý. Pohled na vlastní hrob, u kterého nikdo neuroní ani slzu, je pro Scrooge zlomovým bodem. Zde Dickens ukazuje, že vykoupení je možné až do poslední chvíle. Člověk není vězněm své minulosti, pokud má odvahu přiznat chybu a začít jednat jinak. Tato naděje je tím, co dělá z Vánoční koledy tak silný příběh. Nejde jen o to, že Scrooge začne rozdávat peníze, ale o to, že znovu nalezne své „lidství“, začne se smát, začne se zajímat o osud malého Tima a stane se součástí komunity.
Proč nás tento příběh stále fascinuje? Možná je to tím, že v každém z nás kousek Scrooge dřímá. Občas se necháme pohltit prací, zapomínáme na blízké nebo se uzavíráme do své „bezpečné“ zóny lhostejnosti. Charles Dickens nám připomíná, že Vánoce nejsou o dárcích, ale o schopnosti otevřít srdce. Jeho dílo se dočkalo stovek adaptací, od černobílých filmů až po animované verze, a každá z nich přidává k příběhu něco nového, přičemž jádro zůstává nedotčeno. Je to příběh, který nám říká, že laskavost je nejvyšší devizou, kterou můžeme vlastnit.
Na závěr lze říci, že Vánoční koleda zůstává literárním klenotem, který by měl být povinnou četbou pro každého, kdo hledá smysl v chaosu moderního světa. Dickens nám neříká, že máme být dokonalí, ale ukazuje nám, že máme být „lidští“. Jak sám Scrooge na konci knihy prohlásil: „Budu žít v minulosti, přítomnosti i budoucnosti! Duchové všech tří mě budou provázet.“ A právě toto vědomí kontinuity, zodpovědnosti za naše činy a víra v dobro v lidech je tím nejcennějším darem, který nám tento příběh každoročně dává. Nezapomínejme tedy, že i my můžeme být pro někoho tím „duchem“, který mu v pravou chvíli ukáže cestu ke světlu a pochopení.
Vánoční píseň Den přeslavný jest k nám přišel
Vanočni koledy
Vánoční moučník štóla
Vánoční kokosky recept
Obrázek Santa Claus k vybarvení
Vánoční kaktus pěstování
Santu s dárky k vytištění
Vánoční koledy přehrát zdarma
Vánoční jmenovky na dárky s s motivem Santa Clause ke stažení a vytištění
Vánoční koberec