Správně se píše „Národní obrození“ s velkým počátečním písmenem u obou slov. Je to proto, že se jedná o vlastní jméno, konkrétně o název historického období.
Nesprávná varianta je „národní obrození“ s malým počátečním písmenem. Tato varianta by byla správná, pokud bychom mluvili o obrození národa obecně, tedy o procesu obnovy národní identity a kultury, ale ne o konkrétním historickém období v českých zemích.
Spojení „Národní obrození“ se skládá ze dvou slov: přídavného jména „Národní“ (rod mužský neživotný, skloňování dle vzoru mladý) a podstatného jména „Obrození“ (rod střední, skloňování dle vzoru stavení). Používá se nejčastěji v 1. pádu (nominativ) a 4. pádu (akuzativ).
* „Národní obrození bylo důležitým obdobím v dějinách českého národa.“
* „Osobnosti Národního obrození se zasloužily o rozvoj českého jazyka a kultury.“
* „V hodině dějepisu jsme se učili o Národním obrození.“
* „Doba Národního obrození byla plná nadějí a snah o národní sebeuvědomění.“
Synonymem pro „Národní obrození“ by mohlo být například „České národní hnutí“ nebo „Období národního probuzení“ (ale opět, pokud se jedná o konkrétní historické období, píšeme s velkým písmenem).
Národní obrození je označení pro historické období v českých zemích, které probíhalo zhruba od konce 18. století do poloviny 19. století. Jeho hlavním cílem bylo obrození českého jazyka, kultury a národní identity po období germanizace a útlaku.
Jednou ze zajímavostí Národního obrození je fakt, že se na něm podíleli lidé z různých společenských vrstev, od učenců a spisovatelů po kněží a učitele. Mezi významné osobnosti patřili Josef Dobrovský, Josef Jungmann, František Palacký a Karel Havlíček Borovský. Obrozenci se snažili o povznesení českého jazyka a kultury a o vytvoření moderního českého národa.
Obrázek Znak kozoroh ke stažení
Nalačno
Termín Bílé zlato
Nade mnou
Termín Gustin
Naprázdno
Omalovánka Chipsy
Na levo
Klipart Veselý šnek
Naměkko