Správně se píše „Mikuláš“ s velkým počátečním písmenem. Nesprávně by bylo psát „mikuláš“ s malým písmenem, pokud se jedná o jméno osoby. Toto pravidlo platí pro všechna vlastní jména.
Slovo „Mikuláš“ je vlastní jméno, konkrétně křestní jméno (a příjmení) a také označení pro svatého Mikuláše, biskupa, který je spojen s tradicí obdarovávání dětí. Vlastní jména se v češtině píší vždy s velkým počátečním písmenem, bez ohledu na pád nebo rod.
„Mikuláš“ je podstatné jméno rodu mužského životného. Skloňuje se podle vzoru pán.
Příklady pádů:
„Letos k nám zase přijde Mikuláš.“
„Děti se těší na Mikuláše a jeho nadílku.“
„Mikulášovi pomocníci, anděl a čert, rozdávají dárky.“
„Viděl jsem Mikuláše včera na náměstí.“
„Pane Mikuláši, děkujeme za návštěvu!“
„Mluvili jsme o Mikulášovi a jeho tradicích.“
„Převlékl se za Mikuláše.“
Synonymem pro „Mikuláše“ v kontextu oslav může být například „svatý Mikuláš“ nebo „nadělovatel dárků“ (v širším smyslu).
„Mikuláš“ označuje svatého Mikuláše z Myry, historickou postavu biskupa, který se proslavil svou štědrostí a pomocí potřebným. V současnosti je „Mikuláš“ spojen především s tradicí obdarovávání dětí v předvečer svátku svatého Mikuláše (5. prosince). Děti dostávají sladkosti, ovoce a drobné hračky.
Tradice Mikuláše má kořeny v legendách o svatém Mikuláši, který se stal patronem dětí, námořníků a dalších. V různých zemích má tato tradice odlišné podoby. V České republice je Mikuláš obvykle doprovázen andělem a čertem.
Klipart Vytřeštěné oči
Milujícími přáteli
Význam slova Šuměnka
Manikúra
Klipart DOCM
Milí rodiče
Termín Online hra
Měkkoučký
Co znamená zkratka µV?
Matčino obětí