V českém pravopise je jediná správná varianta psaní tohoto slova: „dechberoucí“. Jedná se o přídavné jméno, které se píše dohromady.
Často se můžeme setkat s chybnými variantami, jako například:
Tyto varianty jsou nesprávné, protože se jedná o ustálené přídavné jméno, které se píše jako jedno slovo.
Slovo „dechberoucí“ je přídavné jméno, které vzniklo složením. Vzniklo z podstatného jména „dech“ a slovesného tvaru „beroucí“. Skloňuje se podle vzoru mladý, případně jarní (dle rodu podstatného jména, které přídavné jméno určuje).
Zde je několik příkladů použití slova „dechberoucí“ ve větách:
Synonyma pro slovo „dechberoucí“:
Slovo „dechberoucí“ popisuje něco, co je tak krásné, úžasné nebo působivé, že to doslova bere dech. Vyvolává silné emoce a zanechává hluboký dojem.
Slovo „dechberoucí“ je poměrně frekventované v literatuře a publicistice. Používá se k popisu krajiny, uměleckých děl, výkonů a situací, které vyvolávají silný estetický zážitek. V přeneseném smyslu se může používat i k popisu něčeho, co je velmi riskantní nebo nebezpečné, a tudíž „bere dech“ strachem nebo napětím.
Termín Alegorie
Děti rostly
Klipart Jindřich VIII
Denně
Kdo je Dryáčník?
Díkybohu
Přípona tif
Děti s rodinami
Klipart Oranžové auto
Děti a rodiče přišli